CHAD
(Takhle usnul Chad na chalupě po tří hodinové cestě z Vojkovic.)
Když jsme si na jaře roku 2008 přivezli domů tohle malé medvídě, tak jsem nikdy nevěřila jak člověku stačí málo ke štěstí ( a prý, že se štěstí za peníze koupit nedá ). Můj život se v tu chvíli úplně změnil a neustále dokola jsem si říkala jak jsme vůbec bez tohoto prcka mohli být ( mimochodem odpověď na to neznám ). Je něco úžasného sledovat jak roste, jak se všechno učí, jak na Vás kroutí hlavou, když na něj mluvíte, jak Vás každý den vítá i kdyby jste odešli jen na pět minut jako by to byla celá věčnost, jak se dožaduje Vaší přízně a lásky a takových věcí je spousty a spousty. Každý den příjde s něčím novým - nejlépe s lumpárnou a musí se Vám ihned pochlubit jak je vynalézavý a Vy? Vy se na něj usmějete, pohladíte ho a řeknete mu jak je hrozně šikovnej.
"Chade" děkujeme, že Tě máme.....